Co je autogenní trénink?

Autogenní trénink (AT) je evropskou,  tradiční a nejrozšířenější tréninkovou metodou založenou na relaxaci. Stejně jako ostatní relaxační metody vychází z poznatků o vzájemné souvislosti mezi třemi faktory: psychickou tenzí, funkčním stavem vegetativní nervové soustavy a napětím svalstva.

Jelikož tonus kosterního svalstva lze vůlí měnit, je zde dána možnost využití záměrné svalové relaxace k dosažení psychického uvolnění i k ovlivnění orgánových funkcí řízených vegetativní nervovou soustavou. Relaxovaný stav při omezení zevních podnětů s pohroužením se do duševního klidu je zároveň vhodný pro autosugestivní ovlivnění, jehož účinky při častém opakování přesahují a umocňují dosah prosté relaxace. Metodu autogenního tréninku vypracoval berlínský neurolog a psychiatr J. H. Schultz (1884-1970), který vedle analytických přístupů zdůrazňoval význam tzv. aktivně klinických metod: hypnózy, sugesce, relaxace a tréninku.

Účinnost autogenního tréninku byla opakovaně výzkumně prokázána nejen pro zvládání stresu a prožitek relaxace, zlepšení koncentrace a učení, ale je velmi vhodný pro léčbu psychosomatických obtíží (např. poruchy spánku, bolesti). Má potenciál jako sebepoznávací a seberozvojová metoda.

Nácvik, který standardně probíhá pod vedením terapeuta, např. psychologa po jednotlivých krocích, směřuje k tomu, aby byl klient schopen cvičit AT sám, bez vedení. Cílem kurzu je skutečný autogenní trénink v pravém významu toho pojmu, abyste při cvičení byli nezávislí, autonomní. Vydejte se s námi do svého středu.

Autor AUTOGENNÍHO TRÉNINGU Johannes Heinrich Schultz se narodil roku 1884 v dolnosaském Göttingenu, kde jeho otec byl profesorem teologie. Studium medicíny zahájil ve švýcarském Lausanne a dokončil v rodném Göttingenu. Od začátku se věnoval neurologii a psychiatrii- doposud nejčastější kombinaci v německy mluvících oblastech. Od roku 1912 působil jako asistent na psychiatrické klinice v Jeně. V době prvé světové války byl vedoucím neurologického oddělení pro zranění hlavy. Pak převzal vedení vojenského sanatoria pro vojáky s duševními problémy a válečnými traumaty. Tam se věnoval cíleně hypnóze, při jejímž provádění spontánně zjistil, že řadu fenoménů lze vyvolat i bez hypnotického stavu.  Pak v roce 1920 převzal jako šéflékař sanatorium Bílý jelen v Drážďanech. Tam vzniká systematická práce na jím nazývaném racionálním autosugestivním tréninku. Své poznatky zveřejnil na II. psychoterapeutickém kongresu, konaném ve dnech 24.- 30.dubna 1926  v Bad Nauheim. Od roku 1928 pak byla jeho metoda pojmenována oficiálně - Autogenní trénink.

Prvou knihu, stejně pojmenovanou vydal v roce 1930. Po nástupu fašismu se zastavilo šíření jeho metody. Teprve po druhé světové válce v padesátých letech se tato technika dostala za hranice Německa a začala rychle šířit od roku 1953 dál. Knižně byl jeho AT vydán nejprve ve španělštině v r 1954, v roce 1958 vyšel francouzsky o rok později v angličtině. Do češtiny byl jeho AT přeložen a vydán poprvé v roce 1969 v Avicenu.  Zcela originální je česká příručka MUDr Karla Vojáčka která  byla vydána v na svou dobu neuvěřitelně vysokém nákladu také v Avicenu v počtu 30 tisíc výtisků v roce 1988. Další kniha věnovaná AT pak vyšla v roce 2004 v Tritonu. Tu napsal ji Jozef Hašto. Největšího rozšíření, dosáhl AT v Německu, kde jen tzv. Handbuch  Autogenes Training jehož hlavním autorem byl lékař  Bernt Hoffmann (od 1.vydání knihy v roce 1977 do roku 2009 kniha vyšla v neuvěřitelných 18.vydáních). V českých psychoterapeutických učebnicích popsal AT Stanislav Kratochvíl, nejpodrobněji v jeho Psychoterapii z roku 1976. Ten se také začal od roku 1970 věnovat výcviku na kursech  hypnoterapeutů  konaných každoročně v PL Kroměříž.

 (výňatek z přednášky Dr. Karla Gawlika, s laskavým svolením zkrátila a upravila Mgr. V. Víchová)